Behind the Scenes: Circle of Life

Fotografie Circle of Life je součástí celého několikaletého cyklu I Found The Silence. Tato série vznikla před bezmála 10 lety v roce 2009 a do dnešního dne se jedná o záměrně neukončený celek. Vracím se k ní každý rok a kontinuálně do ní přidávám nové snímky. Celá série působí jako osobní deník, kde každá fotografie je stránkou popisující konkrétní etapu mého života. S odstupem času zjišťuji, že ve výsledném pohledu se celý soubor jeví jako intimní zpověď a odraz mého osobního života.

Témata jsou v celé sérii zdánlivě různorodá, už jen díky odlišným scenériím na jednotlivých fotografiích. Opak je v podstatě pravdou. Téma je zde jedno společné a řekl bych, ze uchopitelné pro jakéhokoli diváka. Jedná se o výtvarnou symboliku pro vnitřní dialog vedený sám se sebou. Jako lidé jsme v dnešní době v neustálem kontaktu s okolím a vytváříme tak nekonečné dialogy s dalšími lidmi. Pro mě je však mnohem častější a významnější dialog právě ten vnitřní. Každý okamžik pokládáme sami sobě nespočet otázek a témat, ke kterým hledáme odpovědi a pochopení. Snažíme se tak hledat cestu sami k sobě, pokoušíme se nacházet rovnováhu, která nás uklidňuje. Tento nekončící proces se snažím ztvárnit skrze symbolické scenérie zachycující většinou živé stvoření v podobě člověka nebo zvířete. Okolí celé scény by mělo už jen dokreslovat a zdůrazňovat náladu a emoce.

Pokud bych se měl konkrétně zastavit u fotografie Circle of Life, tak zde už hodně napovídá název, co je pro snímek tím nosným tématem. Já sám jsem se dostal k focení díky těžké životní události v podobě ztráty blízkého člověka. Proto téma života, smrti v cyklech je mi hodně blízké. Neustále jsem přemýšlel, jak ztvárnit poetickou výtvarnou cestou tento kruh života. Paralelou pro mě byl pilot, který opět symbolicky ztvárňuje životní přání, poselství, osobní sny – létat. Rostliny z něj vyrůstající jsou opět dokreslením zmiňovaného cyklu, kdy příroda v její nejčistší formě si opět bere vše neživé k sobě a vrací se znovu v jiné podobě- zde v podobě nových a rostoucích rostlin jako symbolika nového života.

Nápad na fotografii Circle of Life jsem si v hlavě přehrával už několik měsíců. Věděl jsem, že budu potřebovat k realizaci celé scény šikovné ruce. Lidi, kteří vědí, jak zacházet s rostlinami a květinami. Už déle jsem na sociálních sítích sledoval Květinové Lahůdkářství, za kterým stojí úžasní kluci Lukáš a Albert. Po tom co jsme se osobně poprvé setkali v pražském bistru na Jiřího z Poděbrad, já jim vysvětlil mou představu, nadchlo je to. A já věděl, že toto bude naplňující cesta za novým snímkem a užasnýma lidma kolem. Nepletl jsem se.

Dalším podstatným krokem bylo sehnání helmy pilota. Tehdy pro mě zcela nepředstavitelný úkol a tak hledání začalo. Po pár týdnech jsem se skrze osobní sbírky a doporučení lidí dostal až k samotné koupi originální helmy, která nebyla lacinou investicí. Už tehdy jsem si říkal, že to jsou nemalé náklady. Ale když je člověk pohlcen múzou, pak jsou peníze jen nástrojem k celé realizaci. Tenkrát jsem ani netušil, že helmu použiji ještě jednou a to pro mezinárodními cenami ověnčenou fotografii „Dreamers and Warriors“. Takže z pohledu investice to byla dobrá koupě. K helmě jsem též sehnal dobově odpovídající leteckou zelenou kombinézu, do které jsem pak oblékl vždy ochotného a podporujícího přítele Tomáše Kaliarika. Jemuž nejen za tuto fotografii, ale za poslední tři roky patří velké poděkování– bez něj by spousta snímků možná ani nevznikla.

Samotné focení probíhalo přímo v zázemí Květinového Lahudkářství přibližně hodinu za Prahou. Lukáš na místě trhal čerstvé zelené květiny a po vzájemném pochopení celé scény, je začal aranžovat do požadovaného tvaru. Mezi jeho rukama začal vznikat tryskající proud nového života v podobě lučních divokých rostlin. Už tenhle samotný proces byl pro mě neskutečně symbolický a dechberoucí. Mezitím jsem si připravil šedivé papírové pozadí od firmy Fomei, které jsem na stativech umístil v exteriéru jejich pozemku a využil tím nádherné červencové měkké difuzní světlo, které pronikalo skrze jednotlivé šedivé mraky. Atmosféra světla byla nádherně měkká, nebylo potřeba tentokrát dokreslovat scénu umělým světlem. Šedivé klíčovací pozadí jsem zvolil proto, neboť jsem měl v úmyslu celou scénu následně utápět do noční oblohy, která podtrhovala myšlenku a smysl pilota. Fotilo se relativně krátce a na konci, jak už u mého focení bývá zvykem, začal opět letní déšť, který však úžasně dokreslil náladu v podobě kapek na hledí helmy.

Fotoaparát jsem použil tehdy nově zakoupený Canon EOS 5DS R s mým nejoblíbenějším a nejčastěji používaným sklem Canon EF 24-70mm f/2,8 L USM II. Jako stativ jsem použil úžasně stabilní Gitzo. Zvolil jsem záměrně zmiňovanou DSLR s vysokým rozlišením právě pro následně velkoformátové tisky, ke kterým se ještě dostanu později. Pokud by někoho zajímalo konkrétní nastavení fotoaparátu, pak je zde k dispozici: ISO 320, f/7,1, 1/80 sec a ohnisko 42mm.

Realizace samotné fotografie proběhla během jednoho dne. Přípravy zabraly týdny a týdny a to především díky shánění artefaktu jako byla helma a oblek pilota. Avšak to stále nebylo nic oproti tomu, kolik desítek hodin čistého času zabrala postprodukce. A to konkrétně ta nejnárocnější část – nutnost vymaskovat celého pilota a především rostliny rostoucí z jeho hrudi. Následovaly dlouhé dny, kdy bylo potřeba se věnovat jednotlivým lístkům, stéblům, květům a stonkům, aby výsledná fotografie netrpěla žádnými neduhy při několikametrovém tisku. K tomu mi taky dopomáhala technika a to konkrétně monitor EIZO CG318-4K. Se společností EIZO jsme před rokem navázali spolupráci. Jsem vždy rád, když vznikají tyto vazby i díky tomu, že já sám jsem už roky předtím sám měl doma dva nižší modely právě od EIZO. Proto to byla velmi přirozená a smysluplná spolupráce, která mezi námi vznikla. Je pravdou, že právě zde jsem ocenil reálné zobrazení fotografie při exportu z Lightroomu CC a následně postprodukci ve Photoshopu CC. Je opravdu k nezaplacení, když se můžete spolehnout na vlastní oči – monitor, kde pak ladění následného tisku je už příjemným završením celé téhle výtvarné a kreativní cesty. Na konci celé postprodukce fotografie obsahovala přes 120 jednotlivých vrstev.

Tisk jsem svěřil opět do rukou mého osobního tiskaře a ramaře Janusze Szyndlera, který má po naší 10leté spolupráci mou plnou důvěru a lepšího bych stěží hledal. Samotné fotografie se pak tisknou na 100% bavlněný muzeiní papír Museo Silver Rag 300gsm za použití archivních pigmentových inkoustů. Tato kombinace pak zaručuje přes 200 let barevnou stálost. Lidé se častokrát ptají, jak fungují limitované edice ve světě fotografie. Já sám jsem šel cestou právě zmiňovaných limitovaných edic a ne otevřených sérií. Proto každá fotografie má jen omezený počet daného rozměru. Zde konkrétně u fotky Circle of Life je celková série omezená na 60 tisků celkem všech velikostí dohromady. Ceny nejmenších rozměrů 50x84cm se pohybují od 700 USD (16,000 CZK) až po větší série v rozměrech 220x130cm a ceny 13,000 USD (297,000 CZK).

Navíc je zda unikátní největší tisk fotografie v rozměru 254x150cm, který má pouze jeden jediný výtisk. Jedná se o sběratelské raritní kousky, kde i cena 54,000 USD (1,2mil CZK) odpovídá své jedinečnosti na trhu. Tuto fotografii pak můžete vidět už přímo v interiéru loftového bytu v New Yorku.
Fotografie Circle of Life byla poprvé uvedena a představena v rámci Art Basel týdne v Miami (Miami Beach) v roce 2017 majitelkou galerie THINK+feel Contemporary Gallery. Poté také v rámci newyorského festivalu SCOPE byla vystavena ve švýcarském Baselu. S velkým vděkem můžu i říct, že fotografie získala mezinárodní ocenění a to konkrétně v soutěžích International Photography Awards 2017, ND Awards 2017 a International Photographer of The Year 2017.

Setkávám se někdy s názory druhých lidí, co stále je a co už není fotografie. Tento boj a vysvětlování jsem už tak trochu dávno s úsměvem na tváři vzdal. Fotografie jako médium má nespočet odvětví, kam spadá právě i například mnou oblíbená výtvarná fotografie a u fotky Circle of Life dokonce navíc s technikou koláže. Pro mě samotného je podstatná výsledná scéna – to vše předtím jsou pouze nástroje, jak ke kýženému výsledku dojít. Nikdy jsem se nesnažil zachytávat a dokumentovat reálný svět. Vždy jsem utíkal do toho svého niterního světa, do své reality, kterou já sám vídám kolem sebe každý den. Proto bych možná jen chtěl doporučit všem, kteří potřebují nekonečné nálepky, kategorie, definice v oblasti umění: je vždy lepší čas investovaný do vlastní tvorby, než čas strávený zbytečným častokrát mylným poučováním druhých. Je to dnes už nevyhnutelný jev díky sociálním sítím a internetu vůbec. O to více bychom si měli brát dobře mířené rady k srdci, přemýšlet o nich a svět nenechavých chytrolínu nechávat za sebou. Buďte sami sebou, milováni jen někým a nepochopený všemi ostatními. To byl pro mě vždy klíč k úspěchu a především vnitřní spokojenosti.