Martin Stranka

Ale začal bych asi na úplném počátku. Jmenuju se Martin Stranka, je mi 33 let a dnes je to už 11 let, co jsem poprvé sáhnul po foťáku. Jsou to ty podstatné okamžiky, o kterých víte, že vám zkrátka změní život. Po nečekané tragické události právě před 11 lety jsem hledal zpět balanc v životě a nějakou formu terapie. Napadlo mě jediné. Vzít veškeré ušetřené studentské peníze a koupit si tehdy svou první zrcadlovku. Těch jedenáct let uteklo jak voda. Jsem vděčný, že jsem měl možnost vystavovat své fotky na více než stovce výstav po světě od Miami přes Prahu až po Šanghaj.

Zároveň se mi podařilo získat přes 80 mezinárodních ocenění v oblasti fotografie. Cesta to byla a stále je nádherná. Ale pochopil jsem, že na cestě za úspěchem je potřeba věřit sobě, obklopovat se lidmi, kteří věří ve vás a vy můžete důvěřovat jim. O to milejší zjištění bylo, když jsme koncem roku 2017 se společností EIZO navázali vzájemnou spolupráci. Jejich nabídka globálního ambasadorství na světové úrovni se neodmítá, především když už roky předtím to byly právě jejich monitory, které pro mě byly doslova denním chlebem.

Mé první a druhé EIZO

Jako začínající fotograf jsem fotky zpracovával na TN panelech, které měly daleko do reálného zobrazení. Při každém poposednutí na židli a změně úhlu pohledu na monitor fotka hýřila různými duhovými barvami a v krajních případech se měnila v negativ. Doba pokročila a přišly IPS displeje mezi běžné uživatele, které přinesly než jen evoluci spíše opravdovou revoluci. Můj koníček se pomalu, ale jistě přeměnil v živobytí, a s tím se zvedly mé nároky. Proto jsem poprvé před pěti lety sáhnul po prvním IPS monitoru EIZO EV2736. Vím, že se jedná o modelovou řadu určenou spíše pro kancelářskou práci, ale každý někde začíná. Ale kvalita zobrazení, a především přechod na 27palcovou plochu, byla značná a nejvíc citelná. Ergonomie a pokrytí standardního gamutu RGB byla úžasná, a tedy přesně dle mých představ. Co však pokulhávalo při zpracovávání fotek, byla především rovnoměrnost podsvícení. Ale dříve jsem už trochu více poznával další profesionálnější řady od EIZO. A tak jsem věděl, že jednou si udělám radost a pořídím si skutečné skvosty, které už těmito neduhy netrpěly.

Netrvalo moc dlouho a s přibývajícími výstavami po světě a vyššími nároky na kvalitu zobrazení jsem si pořídil na pracovní stůl druhý monitor EIZO ColorEdge CS270-BK. Zůstal jsem u 27palcové úhlopříčky, která mi nadmíru vyhovovala k práci s mými 22megapixelovými fotkami. Konečně přibylo homogenní podsvícení (DUE), a tak jsem se už nemusel bát, že bych chyboval při lokálních úpravách fotky. Měl jsem zase o kus blíže k větší kontrole nad svou prací. A není nic horšího než pracovat s fotografií dlouhé dny, a i týdny, když pak zjistíte, že zkrátka váš monitor nerovnoměrně, a tím pádem nesprávně, podsvětluje především rohy a hrany displeje. Co je skutečně úctyhodné, je už samotné nastavení monitoru přímo z výrobní továrny. Člověk nemusí při prvním zapnutí pročítat sáhodlouhé manuály a návody ohledně kalibrace. Proto mi dříve předkalibrované režimy bohatě stačily a vystačil jsem si s nimi na dlouhou dobu. A to až do okamžiku, kdy přišla spolupráce se samotnou EIZO společností a možností mít k práci jejich 31palcovou vlajkovou loď ColorEdge CG318-4K. Byl jsem především rád, že nový přírůstek v podobě 4K monitoru nebude nějaký nucený product placement, ale především výsledek mé osobní několikaleté zkušenosti a důvěry ve značku. Proto jsem s velkou radostí doma začal používat monitor, který skutečně nemá obdoby. Pokusil bych se v následujících řádcích shrnout své půlroční zkušenosti s tímto displejem. A to ne jako technik servisního střediska, ale jako fotograf a uživatel v reálných podmínkách.

I Can Hear You Call
I Can Hear You Call

Výborná ergonomie CG318-4K

Už při vybalování mi bylo jasné, že bude potřeba dosti místa na pracovním stole. Naštěstí i se svou úctyhodnou 31palcovou úhlopříčkou ponechal dostatek místa pro můj starší 27palcový model CS270. Ten slouží jako má druhá rozšířená plocha při běžné práci a editaci fotek. Takže pracovní místo vypadá trochu jak středisko NASA, ale kdo jednou zkusil práci se dvěma monitory, ví sám, že je to bezkonkurenční pohodlí a efektivita. Ergonomie je jako u všech předchozích modelů EIZO naprosto dokonalá. Jsem vysoké postavy, a tak uvítám vždy možnost vyššího nastavení. Přeci jen stále bolavá záda… A zdraví máme jen jedno. Ergonomii doplňuje pro někoho možná strohý, ale pro mě úžasně industriální a moderně minimalistický vzhled s funkčním stínidlem. Nic, co by ovlivňovalo výsledek vaší práce, a navíc rušivé lesklé světlé materiály nejsou pro mě. Přiznám se, že jsem z těch lidí, kteří u počítače tráví opravdu celý den častokrát 12–15 hodin. Proto příjemná antireflexní vrstva displeje šetří moje už takhle unavené oči. Cítím ten znatelný rozdíl, když pracuji na svém Macbooku s lesklým retina displejem delší dobu a pak přejdu zpět. Je to opravdu úleva. Jsem dokonce občasný hráč her, a ani tam jsem nepostřehl problém s delší odezvou, i přesto, že je monitor plně profesionální nástroj na filmovou a fotografickou produkci. Co jsem netušil, že monitor má v sobě zabudovaný větrák, který slouží k chlazení displeje. Tím, že vše máte velmi blízko na stole, je to relativně slyšitelný jemný zvuk. Časem jsem si ale zcela zvykl, už to vůbec nevnímám a přes neustále puštěnou hudbu v ateliéru je to v podstatě nepostřehnutelné.

Tolik potřebný color management

Dříve jsem se tomuto tématu nikdy tolik nevěnoval. Je zcela logické, že s rostoucí kvalitou práce se takovému tématu dříve či později nevyhnete. Ani mě to neminulo. A jsem za to rád. Své fotografie tisknu u svého tiskaře zde v Praze. Používáme 100% bavlněný a oceňovaný 300gsm papír Museo® SilverRag™ muzejní kvality. Tiskneme vše s archivními inkousty Epson UltraChrome K3. Můj tiskař používá také EIZO monitor řady CG a s ním i odladěnou správu barev. Dříve to pro mě byla španělská vesnice, dnes jsem právě i díky nutnosti kalibrace svého monitoru CG318-4K odladil vše k dokonalosti. Limitované tisky mých fotografií končí v rukách světových galerií a sběratelů umění. Takhle vysoký standard tisku si už zkrátka maximální přístup vyžádal. Provedl jsem kalibraci svého monitoru na své prostředí a světelné podmínky. Díky vestavěné kalibrační sondě a funkci automatické kalibrace, probíhá správa monitoru každé pondělí během noci zcela sama. Tomu říkám pohodlí a efektivita. Takže přicházím na začátku nového týdne vždy k monitoru se správnými barvami a správnému jasu. Už žádné odchylky. Jsou to skutečně jemné nuance, ale pocit, že můžete svým očím a monitoru věřit naplno, je k nezaplacení. Není větší noční můra při práci než zjištění po tisku, že vaše práce přišla vniveč, kvůli špatnému přístupu.

Dreamers and Warriors
Dreamers and Warriors

Plusy a minusy 4K rozlišení

Dnes se už asi nikdo nepozastaví nad rostoucím trendem rozlišení a plochy monitoru. Je to směr, který nám kreativcům ulehčuje každodenní život. Nedávno jsem přešel na více než 50megapixelový fotoaparát. O to více jsem uvítal tak velké, a přesto jemné rozlišení. I když jsem si myslel, že 2K je zcela dostačující, tak jen do okamžiku vyzkoušení 4K v takové kvalitě. Je to dechberoucí a věřte, že se vám už nebude chtít nikdy zpět. Má to však i stinné stránky. Některý software zkrátka není odladěný na takové velké 4K rozlišení. Proto mnou používaná verze Photoshopu CS6 se stala hůře čitelnou kvůli menším pracovním lištám a nástrojům na nich. Nejnovější verze CC od Adobe už je na tom s čitelností fontů mnohem lépe, bohužel jsem však neměl možnost to prakticky vyzkoušet. Podle mého je to spíš jen problém starších verzí od Adobe. Ve Windows je naštěstí možnost zvětšení textu a oken, takže tam je vše bez problému. S vysokým rozlišením 4096x2160px přichází i větší nároky na hardware počítače. Zkrátka kvůli většímu množství zobrazovaných dat se moje PC už trošku chvílemi zapotí. Ale mám ho už 5 let (i7-4770K, 32GB RAM), a tak se stejně trochu poohlížím po silnějším stroji. I přesto si nemůžu stěžovat, že by se práce stala nějak výrazně nepříjemnou. Spíš jen mám rád opravdu rychlou práci a okamžitou odezvu. Svou práci hodně edituju a častokrát PSB soubor (PSD je pouze do 2 GB) má několik gigabajtů a několik desítek vrstev. Proto výkonná pracovní stanice může být u takového monitoru jen a jen výhodou. To je potřeba mít na paměti. Ale ten, kdo se profesionálně zajímá o takové zobrazovací 4K panely, většinou mívá také výkonné renderovací a výpočetně silné PC.

Závěr

Často mívám ve svém ateliéru klienty, kteří přicházejí koupit mé fotografie. Sedají si vedle mě a na PC jim ukazuju svou práci. Komfort, který jim můžu touto cestou pak poskytnout a ten WOW efekt, který to vyvolá, může být častokrát klíčový. Vím, že fotografie, které jim ukazuji u mě v ateliéru na monitoru, budou totožné s tisky, které si kupují. O tom mě přesvědčila i nedávná prosincová výstava v Miami. Na výstavě SCOPE jsme vystavovali několik limitovaných tisků, které jsem ještě ladil těsně před tiskem a zasláním na Floridu. Jednalo se o velkoformátové fotografie přes 150 cm délky. Okamžik, kdy lze tiskařský výstup srovnat s tou nejvyšší kvalitou zahraničních autorů ve světových galeriích, a ten pocit, že je vše naprosto dle představ – to je skutečně k nezaplacení. Na této cestě za vnitřní spokojeností je hodně práce. To nebudu lhát. Je to spousta dnů, týdnů a měsíců tvrdé práce. Ale také existují produkty, které sice na této cestě neudělají práci za vás, ale váš život neskutečně moc ulehčí. Vím, že to možná bude znít jako klišé, ale práce s CG318-4K je skutečně čistá radost.

Více o Martinovi Strankovi

Největší světová fotografická soutěž Sony World Photography Award ohlásila vítěze za rok 2017. Bylo přihlášeno bezmála 320.000 fotografií z více jak 200 zemí světa. Fotografie Martina Stranky "Until You Wake Up" získala dokonce dvě ocenění: jedno v kategorii Open a zároveň byla vybrána jako nejlepší fotografie z České republiky.

Stranka o své fotografii říká: „Celá scéna a myšlenka mi v hlavě uzrávala asi 3 roky. Pak přišel ten mrazivý lednový den, venku bylo -15 stupňů Celsia. My jsme mohli konečně realizovat celou doposud nejnáročnější fotografii. Podařilo se nám sehnat nádherné auto Jaguar XJ6, které bylo před celkovou opravou, tak jsme ho mohli s citem převrátit na zasněženou silnici. Výsledkem je tato symbolikou protkaná fotka, kterou jsem se opět utvrdil, že ty podařené věci se nacházejí skutečně mimo komfortní zónu.“

Reportáž o Martinovi Strankovi v pořadu Gejzír, který odvysílala Česká televize ve čtvrtek 3.května 2018.

„Klidně spojí bílé jeleny s aeroplánem nebo kolibříka se stíhacím pilotem. Jeho obrazotvornost zkrátka nezná mezí. Fotografie Martina Stranky vyvolávají emoce nebo na ně alespoň hodně silně útočí. Snad nikoho nenechají chladným.“

"Fotograf, umělec, vystavovatel s mezinárodní působností, milovník velkoformátových fotografií a EIZO ambasador. A přes všechny tyto dosavadní úspěchy stále skromný člověk, který to má v hlavě srovnané."

Tak je Martin Stranka představen v článku, který vyšel v dubnu v Novinách pro grafický průmysl. 

Reportáž pro slovenskou televizi Markíza, která byla u focení bílých jelenů pro sérii "I Found The Silence".

„Martin Stranka fotografuje divoce žijící zvířata. Ty potom vkládá do různých prostředí zrozených ve vlastní fantazii. Vznikají tak unikátní díla, o která je zájem také daleko v zahraničí.“