Daniele Barraco je renomovaným italským fotografem. Narodil se roku 1980 a vyrostl jako hudebník. Coby hráč na bicí sedmnáct let cestoval se svojí skupinou po Evropě. Sám sebe považuje za moderního klasika. Jeho vášní je zachycování lidí, jejich tváří a jejich příběhů.
Blízká jsou mu témata s jasným vizuálním sdělením. Při zachycování moderních, nápaditých a ikonických snímků pro reklamu a tisk uplatňuje svůj cit pro klasickou kompozici. 

Odkud pramení vaše vášeň pro fotografii a kdy jste se rozhodl zaměřit na portrétní fotografii?

Snímky mě vždy fascinovaly. Dodnes si přesně vzpomínám, jak jsem jako malý kluk seděl v obýváku a užasle sledoval promítání diapozitivů z dovolené, které nafotil můj tatínek. Vždycky jsem vytahoval z promítačky jednotlivé diapozitivy, jeden po druhém jsem prohlížel proti světlu a pak jsem vybíral ty, které se mi líbily nejvíc – tak vypadal takříkajíc první editační proces mého dětství.

Tato zkušenost se projevila o mnoho let později, když jsem již získal všeobecný cit pro estetiku a následně jsem se začal zajímat i o fotografii.

Do kontaktu s portrétní fotografií jsem přišel vlastně hned na počátku svojí kariéry. Myslím, že jsem se tímto způsobem vlastně snažil překonat svoji ostýchavost. Chopil jsem se příležitosti setkávat se s lidmi a překonávat vlastní zábrany. Příznivě to ovlivnilo moji povahu a sociální cítění.

Portrétní fotograf musí být se svým modelem takzvaně na jedné vlně. Co děláte, když se to nedaří?

Empatie je důležitou součástí portrétní fotografie. Když se fotograf dobře sladí se svým modelem, dostaví se kvalitní výsledky. Může ale nastat i pravý opak: často je výsledek nečekaně věrný a uspokojivý, i když tato empatie chyběla. Já osobně se při práci spoléhám na svůj instinkt a pocity. Nechci nikoho tlačit do nějakých póz; sám sebe beru jako pozorovatele, který se přizpůsobuje přirozeně vzniklým situacím a je připraven tyto okamžiky pohotově a s citem zachytit. Když se vcítíte do portrétované osoby, získáte na ni ještě další pohled, než je ten fotografický. Myslím, že během let jsem si nejspíš vyvinul lepší cit pro jednání s lidmi a dokážu dnes předcházet nepříjemným a nežádoucím situacím. 

Vanity Fair Cover
Vanity Fair Innenteil

Přisoudil byste své současné postavení svojí trpělivosti, nebo spíše svému citu pro krásu detailu?

Láska k detailu je bezesporu důležitou součástí mého fotografického povolání i mého soukromého života... Ale zkrátka i talentovaný člověk potřebuje pro středně a dlouhodobě dobré výsledky trpělivost a výdrž. Já ještě zdaleka nejsem na konci a stále mám před očima další cíle. A každý cíl, kterého dosáhnu, otevírá dveře k dalšímu kroku a k vyšší úrovni. Po deseti letech fotografické práce s krátkým odskokem k režírování (které vlastně ještě neskončilo) to mohu s jistotou říci. Dříve jsem k novým věcem přistupoval vždy s obavami a nedůvěrou. Ale nyní, když jsem se ve své práci posunul, cíleně vyhledávám nové a neznámé věci, které mi poskytují potřebné podněty k neustálému oživování mojí vášně. Každý člověk je jiný a jedinečný a každá cesta, kterou se vydám, vede nevyhnutelně k nějakému výsledku – někdy jím může být ta cesta sama. Jak praví rčení: cesta je důležitější než cíl, nebo spíš ta cesta sama je cílem. Každou cestu provází nějaké výzvy a úspěchy ovlivněné citem a emocemi svázanými s osobou, se kterou ty výzvy zdoláváte.  Láska k detailu je bezesporu důležitou součástí mého fotografického povolání i mého soukromého života... Ale zkrátka i talentovaný člověk potřebuje pro středně a dlouhodobě dobré výsledky trpělivost a výdrž. Já ještě zdaleka nejsem na konci a stále mám před očima další cíle. A každý cíl, kterého dosáhnu, otevírá dveře k dalšímu kroku a k vyšší úrovni. Po deseti letech fotografické práce s krátkým odskokem k režírování (které vlastně ještě neskončilo) to mohu s jistotou říci. Dříve jsem k novým věcem přistupoval vždy s obavami a nedůvěrou. Ale nyní, když jsem se ve své práci posunul, cíleně vyhledávám nové a neznámé věci, které mi poskytují potřebné podněty k neustálému oživování mojí vášně. Každý člověk je jiný a jedinečný a každá cesta, kterou se vydám, vede nevyhnutelně k nějakému výsledku – někdy jím může být ta cesta sama. Jak říká rčení: cesta je důležitější než cíl, nebo spíš ta cesta sama je cílem. Každou cestu provází nějaké výzvy a úspěchy ovlivněné citem a emocemi svázanými s osobou, se kterou ty výzvy zdoláváte. 

Daniele Barraco with EIZO

Do jaké míry proměnil váš postprodukční proces monitor ColorEdge CG319X?

Od nasazení monitoru CG319X trávím u počítače méně času. Pokud jsou zapotřebí korekce, můžu zasáhnout efektivněji a přesněji, ať už jde o barvy nebo o textury. CG319X je desetibitový monitor, takže barevné přechody a komplexnější odstupňování odstínů šedi reprodukuje lineárně bez aliasingu. To mi editaci snímků výrazně usnadnilo a zdokonalilo, neboť používám velmi mírné nasvícení a šedá pozadí. Dokonce se už vůbec nemusím zaobírat ani kalibracemi. Svůj starý monitor jsem musel kalibrovat ručně spektrálním fotometrem. Celou tuhle práci teď převzal CG319X, který se aktualizuje automaticky – jednou týdně provádí kalibraci podle mého nastavení.

Povězte nám o svém nejdůležitějším setkání, které vás až dosud nejvíce ovlivnilo, a samozřejmě také o publikování v časopisu Vanity Fair.

Zažil jsem dvě setkání, která naprosto změnila můj tvůrčí život. Tím prvním a nejdůležitějším bylo setkání s mojí partnerkou Alicí. Rozpoznala můj fotografický potenciál a dodala mi odvahu do začátku kariéry. Je to tedy částečně i její zásluha, že tu dnes sedím a dělám rozhovor s jedním z nejznámějších výrobců monitorů na světě. Druhým rozhodujícím setkáním, o něž se ovšem přičinila také Alice, bylo seznámení s Francescem De Gregorim. Přátelíme se už skoro deset let. Zpočátku to tak nevypadalo, ale postupně mezi námi vzniklo skutečně pevné přátelské pouto s velkými vzájemnými sympatiemi. Od Francesca jsem se toho opravdu hodně naučil, třebaže on by nejspíš řekl, že nikdy nebylo jeho záměrem dělat mi učitele. Někteří lidé mají zkrátka tak velké kouzlo osobnosti, schopnosti a cit, že vám předají podněty, aniž by to byl jejich záměr nebo aniž by si toho dokonce byli sami vědomi. Díky Francescovi se některé věci daly do pohybu a po nesčetných fotografiích a také po dokumentárním filmu Vero dal Vivo, na němž se podílely společnosti Caravan a Rai Cinema, jsem postoupil na další rozhodující stupeň svojí kariéry. Mohl bych vlastně říci, že se mi splnil malý sen, o nějž jsem už léta usiloval: mít titulní snímek na časopisu Vanity Fair, který pro nás, portrétní fotografy, platí za zlatý standard. Po tomto milníku jsem si vzal nějaký čas na bilancování, což bylo po deseti letech fotografování opravdu nutné. Přitom jsem došel k následujícím závěrům:

1. Štěstí je důležitější než připravenost. Považuji za samozřejmé, že odborník musí být dobrý v tom, co dělá. Ale všiml jsem si také, že někdy je zapotřebí šťastná náhoda, aby se rozeběhl projekt, který se člověk předtím měsíce či roky marně snažil dát do pohybu. Často pro to není žádné logické vysvětlení – člověk musí být zkrátka připravený a pohotový, aby chytil příležitost za pačesy.

2. Naše snímky svět nezachrání – možná ho dokonce ještě zhoršují. Proto by se člověk měl držet spíše při zemi a soustředit se. To je cennější, než když ze sebe děláte něco, čím nejste.

3. Dobrý fotograf dosahuje rychlých zisků, ale profesionální umělec může růst jedině dlouhodobě. Svou kariéru nemůžete předvídat: i když si stanovíte vzory nebo vytvoříte vize budoucnosti, skutečnost bude často jiná. Při budování kariéry může pomoci spíše velká přizpůsobivost kombinovaná se zdravou dávkou optimismu. V tomto povolání se často proslaví ti umělci, kteří se kromě mimořádného talentu vyznačují ještě dvěma dalšími rysy: nekonečnou vytrvalostí a trpělivostí.

4. Bázeň a zábrany nepomáhají, ale jen škodí. Možnost pustit se při tvůrčí činnosti vlastní cestou je pravděpodobně jednou z mála skutečných svobod, které máme a které potřebujeme. Když se nám při tvorbě podaří nalézt správnou duševní rovnováhu, příznivě to ovlivní umělecké výsledky.

5. Pro všechny ostatní věci, které jsem nejmenoval, platí jediné – užijte si to! Nesmíme se brát příliš vážně, protože pak by to byla nuda.
 

Daniele Barraco – stručný profil

Daniele Barraco (DB) je renomovaným fotografem zaměřeným na zábavu, celebrity a portrétování. Jeho snímky otiskly časopisy Vanity Fair, Rolling Stone, Sportweek, Corriere della Sera, Style Magazine, Le Figarò, The Guardian, The Observer nebo Sidney Morning Herald. Kromě fotografického renomé dosáhl úspěchů také jako režisér.

Daniele Barraco v rozhovoru pro časopis FOTO CULT.

K CG319X

CG319X Řada CG
CG319X ColorEdge

Model CG319X přináší rozhodující přednosti fotografům, grafikům a uživatelům pohybujícím se ve světě videa 4K. Díky svému rozlišení 149 ppi reprodukuje obrazová data extrémně ostře.

  • 78,9 cm (31,1 palců)
  • 4096 x 2160 (4K)
  • IPS (Wide Gamut)
  • Integrovaný snímač pro automatickou kalibraci
  • Formát 17:9
124590,00 Kč
Běžná cena vč. 21 % DPH.
  • 78,9 cm (31,1 palců)
  • 4096 x 2160 (4K)
  • IPS (Wide Gamut)
  • Integrovaný snímač pro automatickou kalibraci
  • Formát 17:9