Rozhovor s Claudií Rocchini

Učím na Akademii EIZO, kurzech Profoto a škole Nikon. Už přes deset let přednáším a pořádám kurzy fotografování přírody v parcích věnujících se ochraně ohrožených druhů. V tomto prostředí každý vážnější zájemce o fotografování zvířat nalezne opravdu dramatické kulisy svých snímků.

V roce 2014 jsem ve spolupráci s několika amatérskými fotografy vydala v nakladatelství Rizzoli knihu o fotografování zvířat „I segreti dell'Oasi – La natura meravigliosa di Sant'Alessio“ s předmluvou Ermanna Olmiho. Přes 200 inspirativních snímků živých zvířat pochází z přírodního parku zmíněného v názvu.

Loni jsem zahájila projekt „Fotografka koček“ ve stylu „kočičího zrcadlení“. Emocionální portréty koček a jejich sametových tlapek zachycuji výhradně v jejich přirozeném prostředí. Má reportáž o světoznámé bionické kočce Vituzzo vzbudila velký ohlas a byla převzata nejvýznamnějšími mezinárodními médii včetně BBC, New York Post nebo Daily Mail.

V soutěži pořádané firmou Agras Pet Food, jež vlastní mimo jiné značku Schesir, jsem měla tu čest být coby fotografka hlavní výhrou. Výherce totiž získal neopakovatelnou příležitost pózovat před mým fotoaparátem se svojí milovanou kočkou.

Kromě toho zastávám i čestné funkce. Během covidové pandemie jsem založila facebookovou stránku „Aiutiamole ad Aiutarli“ pro všechny lidi, kteří se dosud neúnavně starali o smečky toulavých koček a po ztrátě zaměstnání v době krize už nemají peníze na krmivo pro tato zvířata. Nápad je to jednoduchý a velmi účinný: žádné peněžní sbírky, pouze výzvy k přímému věnování krmiva těmto opatrovatelům. Už během prvního měsíce to byl velký úspěch: podařilo se zajistit krmivo pro padesát kočičích smeček.

Fotografuji na černém pozadí, které obzvláště dobře zdůrazňuje strukturu a ráz kočičí srsti. Černé pozadí navíc navozuje pocit, jako by se zvíře vznášelo ve volném prostoru. Tuto metodu používá mnoho fotografů.

Chtěla jsem vytvořit svůj vlastní osobitý styl. Proto jsem se rozhodla pro prostředí, které je sice také černé, ale zároveň lesklé, takže vytváří působivý zrcadlící efekt, který mohu podle požadované atmosféry zvýraznit nebo potlačit. Tento styl jsem nazvala „kočičí zrcadlení“ mimo jiné proto, že se mi líbí slovní hříčka odkazující jak na odlesky na snímku, tak na fotografování zrcadlovkou.

Monitor EIZO vždycky patřil mezi předměty mojí touhy, stejně jako kvalitní zrcadlovka nebo špičkové objektivy. Na začátku svého profesního života jsem si ale nemohla tak velké investice dovolit, takže jsem se zprvu musela omezit na nákup nejnutnějšího fotografického vybavení. Během své profesní dráhy jsem opakovaně získávala zakázky na umělecké tisky a tím rostly i nároky na výkonnější monitor. Problémy s tiskovým procesem mě totiž stály opravdu hodně času a téměř vždy jsem musela být tisku osobně přítomna, abych mohla zkontrolovat požadovanou barevnou věrnost. Nicméně nákup monitoru jsem pořád dokola odkládala kvůli klamné představě, že je to spíše jen luxus a nikoliv nutnost.

Popudem byl až následující zážitek: Před mnoha lety jsem pracovala pro časopis věnovaný historické fotografii a poslala jsem do něj své snímky. Ale barvy otištěných fotografiích neodpovídaly mým představám. Byla jsem si jistá, že moje správa barev je bezchybná. Proto jsem požádala o tiskové profily jejich tiskárny, neboť jsem byla přesvědčená, že problém tkví jenom tam. Fotografický redaktor a zároveň grafik mi zavolal a říká: „Problém není v tiskárně. Vy totiž nevidíte všechny barvy svých snímků. A když je nevidíte, nemůžete o nich vědět, natož je pak správně editovat. Můžu vám jen doporučit investovat peníze do monitoru EIZO se širokým barevným rozsahem.“

To byla lekce, během níž jsem poznala svoje chyby. Když jsem si na novém monitoru EIZO začala otevírat snímky editované předtím na staré obrazovce, byla jsem mírně řečeno zděšená nedokonalostmi, které najednou vytanuly na povrch...

Černé pozadí a především jeho lesk poskytuje široké tvůrčí možnosti při následném zpracování, ale nese s sebou také velké problémy se zobrazováním nuancí, detailů a kontrastu.

Fáze postprodukce mi leží velmi na srdci, neboť hraje důležitou roli. Například na fotografiích některých kočičích plemen spatřujeme na každém jednotlivém chlupu různé odstíny, z nichž jeden vybraný odstín potřebujeme zvýraznit. Dokonalé znázornění chlupů není tak jednoduché, jak by se mohlo zdát. Například moji zákazníci z řad chovatelů očekávají, že na snímcích budou opravdu zřetelně vidět význačné rysy jejich tvorů. Tuto přesnost a soulad mi zaručuje právě monitor CG2420 s technologií IPS LED se širokým barevným rozsahem. Vyznačuje se nejen homogenním jasem, ale také 99procentním pokrytím barevného prostoru Adobe RGB. A to ještě není všechno. Například v oblasti červených a modrých odstínů zvládá tento monitor ještě širší barevné spektrum než předepisuje prostor Adobe RGB.

Pokud jde o černou barvu, u obrysů dlouhosrstých koček musím velmi často zasahovat doslova na úrovni jednotlivých pixelů na pomezí sousedních chlupů, aby mezery mezi chlupy vykazovaly stejnoměrný odstín černé barvy z pozadí. Zvláštní pozornost vyžadují i pixely kolem bílých kočičích vousů. Navzdory vysoké ostrosti je třeba okolní pixely ještě upravit taky, aby byly opravdu černé a nikoliv tmavě šedé, protože při velkoformátovém tisku je tato nedokonalost okamžitě zřetelně znát při pohledu pouhým okem. Na monitorech LCD střední třídy bohužel nejsou tak detailní úpravy možné.

Černá barva tedy každopádně musí být opravdu černá. Když už mluvíme o černé barvě, nesmíme vynechat ani otázku kontrastu monitoru, tedy poměru mezi nejtemnější černou a nejjasnější bílou barvou zobrazitelnou na monitoru. V mnoha katalogových listech se udávají vysoké hodnoty kontrastu, ale ani po bližším zkoumání těchto čísel nezjistíme skutečnou úroveň černého bodu obrazovky. Často se vysokých kontrastních poměrů dosahuje jen zvýšením jasu, ale nezohledňuje se přitom vliv na úroveň černého bodu. Monitory EIZO ColorEdge včetně modelu CG2420 jsou vybaveny vysoce pokročilou technologií TrueBlack, jež samočinně optimalizuje kontrastní poměr a přináší ryzí hlubokou čerň.