Massimo Balestrini

V centru jeho tvorby stojí vizuální vrstvení, kolektivní představivost a trvalost obrazů v průběhu času. Fotografie, fragmenty populární kultury, obrazové znaky, digitální stopy, vizuální archivy a generativní systémy vzájemně interagují v otevřeném procesu, v němž se dílo nikdy neprezentuje jako konečná forma, ale jako nestabilní povrch, protkaný usazeninami, interferencemi a znovuobjevujícími se prvky.

Ústředním aspektem jeho výzkumu je přechod od digitálního obrazu k fyzické přítomnosti díla. Tisk, barva, nosič, světlo a správa barev se stávají rozhodujícími prvky tohoto přechodu. Při přenosu z obrazovky na fyzický povrch mění obraz svůj stav: ztrácí svou zdánlivou nehmotnost a získává tělesnost, hloubku a odolnost. Na tomto prahu mezi digitálními daty a obrazovou přítomností zkoumá Balestrini možnosti vnímání současných uměleckých děl.

Souběžně se svou uměleckou činností působí Balestrini jako angažovaný lektor na Akademii výtvarných umění ve Veroně, kde vyučuje malbu a digitální zpracování obrazu. V této souvislosti vede studenty k uvědomělému zacházení s digitálními a profesionálními nástroji, a to nejen jako s operativními pomůckami, ale jako s aktivními jazyky, které jsou schopny proniknout do samého jádra tvůrčího procesu.

Kromě toho realizoval projekty ve spolupráci s Milánskou univerzitou, jejichž těžištěm byl výzkum umělé inteligence a rozhraní mezi uměním, digitálními technologiemi a různými obory.

Jeho tvorba se tak pohybuje na pomezí: mezi malbou a digitálním světem, mezi individuální pamětí a společnou představivostí, mezi hmotou a algoritmem. Jedná se o praxi, v níž obraz není pouze vytvářen, ale je neustále procházen, přepisován a zpochybňován.

V mé práci není správa barev pouhým technickým detailem, ale součástí tvůrčího procesu. Mnohá díla procházejí několika fázemi: digitální úprava, nátisky, obrazové zásahy, nové snímky nebo fotografická dokumentace a často i další úpravy. Pokud monitor během tohoto procesu není spolehlivý, identita obrazu se neustále mění. Hrozí nebezpečí, že to, co vidím na obrazovce, nebude odpovídat výtisku, což vede k tomu, že následná rozhodnutí ohledně obrazu budou méně přesná.

S monitory EIZO pracuji již více než dvacet let, protože potřebuji stabilní, konzistentní a profesionální nástroj pro úpravu obrazu. Nejde mi jen o to, mít jasný nebo atraktivní obraz, ale také o to, abych mohl správně posoudit přechody tónů, stíny, dominantní barvy a rozdíly mezi oblastmi, které jsou si velmi blízké. Pro umělce, který kombinuje digitální techniku a malbu, je tato přesnost důležitá: umožňuje fundovanější rozhodnutí před tiskem nebo před ručními zásahy.

V tomto smyslu pro mě monitor není prvkem odděleným od práce, ale součástí tvůrčího řetězce. Je to bod, ve kterém je digitální obraz prohlížen, kontrolován a připravován na to, aby se stal hmotou.

Nejdůležitější zkušeností je možnost pracovat s konstantním vizuálním vzorem. Při práci na složitých, mnohovrstevnatých obrazech nestačí pouze obecná kontrola barev. Člověk musí být schopen rozpoznat mikroodchylky, pochopit, zda je přechod příliš úzký, zda dominantní barva mění atmosféru, zda by určitá oblast měla zůstat v pozadí, nebo naopak více vyniknout.

V mém pracovním postupu hraje monitor ColorEdge klíčovou roli. Ve fázích kontroly a rozhodování jej používám k prověření obrazu před tiskem, k posouzení poměru mezi digitálně vytvořenými částmi a výtvarnými zásahy a k zachování soudržnosti mezi tím, co se děje na obrazovce, a tím, co se následně stane fyzickým médiem. To je obzvláště důležité, pokud dílo kombinuje malbu, fotografii, digitální tisk a obrázky, které byly vytvořeny nebo transformovány pomocí umělé inteligence.

Přesnost monitoru mi pomáhá také při výuce. Na Akademii výtvarných umění ve Veroně učím malbu a digitální úpravu obrazu a koordinuji tříletý studijní program „Nové umělecké technologie“. Se studenty nejde jen o to, naučit se zacházet se softwarem, ale pochopit celý proces tvorby obrazu: kalibraci, barvu, tisk a vztah mezi digitální úpravou obrazu a ručním zásahem. V tomto smyslu nám profesionální nástroje umožňují konkrétně ilustrovat, že kvalita obrazu závisí na promyšlených rozhodnutích v průběhu celého procesu.

Radil bych vám, abyste techniku a představivost příliš rychle neoddělovali. Každý nástroj, i ten nejdokonalejší, zůstává nepoužitelný, pokud slouží pouze k vytváření efektů. Zároveň se však technologie nemusíte bát: digitální technologie, tisk, umělá inteligence a správa barev se mohou stát prostorem pro autentický výzkum, pokud k nim přistupujete s rozvahou.

Mladému umělci bych poradil, aby si nástroje důkladně osvojil, ale nikdy se s nimi neztotožňoval. Je důležité ovládat techniku, umět kalibrovat monitor, rozumět barvám a vědět, co se děje, když se obraz z obrazovky přenese do tištěné podoby. To vše však musí sloužit k rozvoji osobního pohledu.

Umění často vzniká v zóně tření: mezi kontrolou a nečekaným, mezi vzpomínkou a vynálezem, mezi mentálním obrazem a hmotou. Profesionální nástroje pomáhají tento přechod zviditelnit, ale úkolem umělce zůstává vtisknout obrazům význam, a ne je pouze produkovat.