Česká filharmonie – symbol české kulturní tradice

Historicky první koncert České filharmonie se konal 4. ledna 1896 v pražském Rudolfinu. Řídil ho sám Antonín Dvořák. Od tohoto koncertu se v jejím čele i na jednotlivých partech vystřídalo mnoho tvůrčích osobností, které budovaly její vynikající jméno u nás i ve světě.

Až do roku 1901 byla Česká filharmonie opravdu ušlechtilou „volnočasovou aktivitou“ orchestrálních hráčů Národního divadla, se závazkem uspořádat ročně alespoň čtyři velké symfonické koncerty s vynikajícími díly domácí i světové hudby. Z vydělaných peněz se vytvořil fond pro členy spolku, kteří už nemohli dál hrát, a pro nejbližší pozůstalé zemřelých hráčů.

Existence České filharmonie jako zcela samostatného orchestrálního tělesa se datuje teprve od roku 1901. To vystupovalo v prvé etapě v Rudolfinu, v sále na Žofíně, ve Vinohradském Národním domě a dalších pražských prostorách a pořádalo zájezdy po českých městech.

Prvním šéfdirigentem se stal v roce 1901 Ludvík Vítězslav Čelanský, v letech 1903-1918 orchestr vedl Vilém Zemánek, kterému se podařilo jej stabilizovat i přes značné finanční problémy. Po vzniku samostatného Československa se v roce 1919 stal šéfdirigentem Václav Talich. Ten vedl těleso až do roku 1941. Talich uskutečnil téměř 1 000 koncertů a je považován za zakladatele interpretační tradice orchestru. Během 22 let, kdy stál Talich v jeho čele, se z provinčního, byť slušného tělesa stala absolutní světová špička.

Talichovo působení v České filharmonii má význam zakladatelský. Václav Talich vnesl do práce orchestru přísný řád a vytvořil jak v oblasti české hudby, tak v podání skladeb cizích autorů interpretační ideál, respektovaný pak jeho následovníky.

V období 1942-1948 stál v čele orchestru Rafael Kubelík, než po Únoru emigroval. Stejně jako Talich byl i Rafael Kubelík v průběhu tří poválečných let (1945–48) zván k hostování u zahraničních orchestrů (SSSR, Austrálie). Českou filharmonii vedl na zájezdu do Paříže, Švýcarska a Polska. Rafael Kubelík se zasadil o postátnění České filharmonie. Česká filharmonie vedená Kubelíkem založila mezinárodní hudební festival Pražské jaro. Po únorovém převratu se Kubelík v září 1948 rozhodl pro emigraci, do vlasti se Kubelík vrátil až po roce 1989.

Dalších dvacet sezón, do emigrace v roce 1968 po invazi vojsk Varšavské smlouvy, byla role šéfdirigenta svěřena Karlu Ančerlovi, pod jehož vedením získal orchestr na světové hudební scéně pověst špičkového orchestru. Orientace směřovala na českou klasickou a zejména soudobou hudbu. Ančerl nejen navázal na tradici svých předchůdců, ale obohatil repertoár o díla zahraničních. Léta Ančerlova vedení filharmonie jsou považována za období největšího uměleckého rozkvětu orchestru. Po jeho emigraci převzal dirigentské vedení Václav Neumann, s nímž je spjata dlouhotrvající etapa do roku 1990.

V průběhu 22 let svého působení v České filharmonii pečoval Neumann o udržení její tradice a o rozvíjení hráčského umění členů orchestru. Své šéfovské působení oficiálně ukončil odchodem do důchodu v září 1990; k orchestru se pak ještě vracel jako host. Česká filharmonie ho jmenovala svým čestným šéfdirigentem. V roce 1992 pak Neumann ještě na přechodnou dobu (do března 1993) znovu převzal povinnosti šéfdirigenta v mezidobí od odchodu Jiřího Bělohlávka do nástupu Gerda Albrechta.

Po sametové revoluci se v 90. letech v krátkých intervalech na postu šéfdirigenta vystřídali Jiří Bělohlávek (1990–92), Gerd Albrecht (1993–1996), Vladimir Ashkenazy (1996–2003) a od roku 2003 orchestr vedl Zdeněk Mácal, který se předtím působil v emigraci. Mácal svou kariéru začínal v roce 1966 právě v České filharmonii a na vrcholu svých uměleckých a životních zkušeností se k ní vrátil zpět, tentokrát již v roli šéfdirigenta. V roce 2007 však rezignoval na základě špatných ohlasů ze strany tisku, kterých přibývalo. Své koncerty však nezrušil a následně působil jako stálý dirigent.

Sídlem České filharmonie byla od počátku její existence budova Rudolfina, postavená na základě vítězného projektu Josefa Zítka a Josefa Schulze, vzešlého z architektonické soutěže České spořitelny.

V současné době tvoří toto hudební těleso 124 stálých hráčů.

V historii české hudební kultury představuje instituce České filharmonie hodnotu nejen ryze hudební: těleso, které díky umění Talichovu, Ančerlovu, Neumannovu, Bělohlávkovu a dalších českých i zahraničních dirigentů dosáhlo vysoké interpretační úrovně, se stalo trvalým symbolem obecné české kulturní tradice.

Posláním České filharmonie je nejenom intenzivní koncertní činnost doma i ve světě, ale také vizuální a zvukové zachycení aktuální intepretace klasických a moderních hudebních děl pro současné i budoucí generace. Proto každoročně realizuje několik nahrávacích projektů pro česká i zahraniční vydavatelství.

Do svého nahrávacího studia pořídila Česká filharmonie EIZO monitory řady ColorGraphic: HDR monitor ColorEdge PROMINENCE CG3145, ColorEdge CG318-4K a CG2700X, profesionální monitory pro tvůrce v oblasti filmové, televizní a audio produkce. Tyto monitory umožňují účinnou a konzistentní práci i ve velkých projektových týmech.

Na otázky týkající se využití monitorů EIZO v České filharmonii odpovídal Dušan Bajtoš – technický supervisor a Tomáš Kudrna – vedoucí studia České filharmonie.

Do svého nahrávacího studia jste pořídili monitory značky EIZO. Kde jste se o značce EIZO poprvé dozvěděli?
Při úvodním představení na trh nás monitor svou technologií zaujal. Značka EIZO nám již byla známá od společností věnujících se broadcastu.

Monitory, které jste si vybrali mají technologii HDR, o které se nyní hodně mluví. Je důležita i pro vás?
Ano, technologie HDR je dalším technologickým pokrokem pro věrnější zobrazení obsahu divákovi. Chceme být na čele vývoje a být mezi prvními, kdo televizním kanálům bude nabízet obsah v HDR rozměru.

K čemu přesně monitory EIZO v nahrávacím studiu slouží?
Monitory společnosti EIZO pomáhají při uměleckých korekcích barev a jasu.

Jak konkrétně vám monitor CG3145 pomohl při zpracování filmových dat pořizovaných kamerami s vysokým dynamickým rozsahem?
Svými vlastnostmi poskytuje monitor CG3145 prominentní a věrný obrázek. Máme tak dokonalý přehled o tom, co jsme natočili a kontrolu nad tím, co odevzdáme našim koncovým zákazníkům.

Společnost EIZO se snaží zákazníkům dodat nejen kvalitní produkt, ale velký důraz klade i na zákaznický servis. Jaká je vaše osobní zkušenost s poskytováním poprodejní podpory ze strany tohoto dodavatele?
Vysoce si vážíme odborného servisu a konzultace v oblasti zobrazování, kalibrace a podpory produktů, které poskytují zástupci společnosti.